Příběh Divajn Festivalu
Úplně poprvé se myšlenky na festival probudily, když byla Karolína v Indii v podhůří majestátního Himaláje v roce 2017.
Celou noc klepala kosu, cítila rákosku, nu zkrátka jí byla neuvěřitelně hrozná zima. Moc nespala. Nebyl to klasický sen, bylo to spíš něco mezi lucidním sněním, blouzněním a vizemi z nitra i daleka. V podivném stavu vědomí se ocitla na jógovém festivalu, z kterého se však de-facto okamžitě vrátila do promrzlé reality všedního dne. Nicméně i se zkřehlými prsty si ihned zapsala nápad jako Divine Yoga Festival. Pak opět upadla na lože do neklidného spánku.
Všechno se nakonec definitivně probudilo o několik let později v hlavě, srdci a v celé bytosti naší divine královny Karolíny, když ve vzdálených pralesech Jižní Ameriky meditovala nad svým dalším životním směřováním a v mezifázích samoty pralesa a ruchu vesnice rozmlouvala s Agustýnem.
Život postaru
Festival byl původně zamýšlený jako jednorázová, jednodenní, jógová, charitativní akce na podporu pralesa a pralesní školy pro děti.
Primárně mělo jít o podporu projektu Život postaru, který vše zajišťuje a zaštiťuje. S tím spojená pralesní škola slouží k tomu, aby přímo zde v pralese mohly děti studovat a nemusely utíkat do velkých měst. Málokdy se totiž pak vracejí. Chybí tak skuteční nositelé moudrosti původních kmenů, kteří by své znalosti předávali současné generaci dětí a mládeže. Nejde jen o rozpoznání rostliny a zvířat. Hlavním pilířem moudrosti je cesta k sobě, ke kořenům, k Matce Zemi, k Velkému Otci a k všeobjímající lásce a pravdě.
Prosba byla vyslyšena
Karolína sbírala nápady a podněty, kde to jen šlo. Kolem se rojilo mnoho lidí, co chtěli pomoci, ale většinou z toho nic nebylo. Tedy něco přeci… Kája si začala trochu připouštět, že to opravdu bude více práce. Ráda prosí Vesmírného Otce o pomoc. Prosba byla i tentokrát vyslyšena.
V následujících dnech se jí ozval Oťan (budoucí Otys) s tím, že léto už se vlastně děje a jestli tedy opravdu plánuje něco uskutečnit. Plány i chuť byly, nicméně začala na Otyse do sluchátka valit, jak je toho moc. Naštěstí, jak se ukázalo, jí volal právě včas a mohl ji uklidnit. Díky jednomu hovoru věděla, že Oťan není jen on sám, ale že má kolem sebe celý papuánký kmen (tehdy ještě černý kmen) podobných odhodlaných a všehoschopných hipíků. Navíc kmen disponuje značným materiálním zázemím, včetně nezbytného vybavení a pohybovadel.
Celé to hemžení způsobilo, že vesmír přihrál Adél, která je nejen sama o sobě divine ozdobou festivalu, ale umí krásně zdobit i prostor kolem sebe. Základní kameny zapadly do sebe a přípravy se rozjely naplno. Kája zapojila divine taťku (jako svého pana otce), Otys měl k ruce Erika a Adél Adama.
Všichni padáme na hu.. obličej
V hodně velkém punku se to začalo dít. Ve středu před prvním ročníkem už všichni padali na hu ..na obličej a Otys žhavil dráty telefonní, aby získal další pomocníky a podporovatele. Jeho rodiče přivezli hafo vybavení, přijel pomáhat brat Wenóš, dorazila rodinka Nikol z Kozákova a její tehdy Vědomá kuchyně (dnes Hlava v hrnci). Přijelo ještě pár čistých duší a přípravy vrcholily. Nakonec jsme v pátek kolem oběda věřili, že to fakt dobře dopadne a dopadlo.
Všichni z Divajnkrú viděli mnoho, co je třeba zlepšit, což věří, že se letos opravdu zlepšilo, ale díky tomu se odhalil další obří prostor a potenciál pro rozvoj a posunutí festivalu k divine výšinám. Na třetím ročníku chtějí mít vychytánu většinu “much”. Za zmínku stojí, že se jim v doběkovidí povedlo uspořádat komorní a velmi milý Zimní Divine.
I přesto, že festival zatím nedosáhl černých čísel, byl z každého ročníku poslán podporující finanční balíček na Pralesní školu. Divajnkrú se nebojí sáhnout ani do vlastních kapes, když jde o lásku, smysl a rozvoj něčeho, co stojí za to podpořit. Prales a školu budou podporovat i nadále a chtějí to na dalším ročníku i lépe uchopit a zviditelnit.
Pokud se Ti to líbí a vidíš se na Divine festivalu, jsi velmi srdečně zván, ať jako účastník, stánkař, umělec, lektor či dobrovolník. Staň se i ty součástí.
